Seznamte se s Marcelou Dvořákovou, řidičkou sypacího vozu, jejíž království se rozkládá na hranicích Jizerských hor a Krkonoš.

Člověk by řekl, že příběh Hanse Christiana Andersena, který v minulých letech oživila kreslená Elsa a její sestra Anna z Disneyovské série Ledové království, je jen pohádkou pro děti. Ale jen do chvíle, kdy potká půvabnou mladou dámu, která je na horách jako doma a poslední roky se pere se zimními živly. Na rozdíl od kreslené hrdinky sice led a sníh nevytváří, ale naopak jej likviduje, a místo sněhuláka Olafa má za parťáka plyšového pavouka, ale vážně existuje. Jmenuje se Marcela Dvořáková a místo kouzel používá třínápravový sypač Mercedes-Benz Arocs s poctivou radlicí a tuny soli.

Že by to byl její sen, to se říci nedá, za volant sypače se dostala vlastně náhodou. Už pár let pracuje na harrachovské pobočce společnosti AVE, která se zde stará o údržbu silnic. A najednou se naskytla příležitost udělat si řidičský průkaz na sypač. Auta a stroje ji lákaly od malička, ale „céčkový“ řidičák neměla, a v jinak vysloveně chlapském prostředí se rovnou do vysoké kabiny nehnala.

Jenže našla pochopení u svého okolí. Bratranec ji podpořil, že na to má, s šéfem se domluvila, že do toho půjde, ale jen pod podmínkou, že se tak stane bez jakékoli úlevy. A tak si udělala „papíry“ a po zaučení už druhým rokem brousí horské silnice. Tedy brousí, to asi není úplně správný termín?

„Ale to víte, že občas nějaká jiskra asi odletí,“ usmívá se slečna Dvořáková. Radlice je samozřejmě nastavitelná, ale hrbolaté české silnice skýtají spoustu nástrah. „Zpočátku jsem se musela svůj úsek hodně učit, kde je jaká boule, jak vyčnívá který kanál. Ale vše naštěstí proběhlo bez větších potíží, teď znám trasu jako svoje boty a vím, na co si dát pozor.“

Jestli vás skutečnost, že se útlá dáma pustila do kočírování takového kolosu, který s plnou dávkou soli a nádrží naplněnou solankou váží nějakých 23 tun, stále ještě nedostala do kolen, tak se podívejte na mapu, kudy vede její trasa. Marcela totiž svůj mercedes krotí na silnici č. 10, která se šine přes vyhlášený kořenovský kopec až do Harrachova a dál k polským hranicím.

O příkrosti tohoto úseku svědčí i skutečnost, že je zde jediná ozubnicová trať pro vlaky u nás. A jakmile přijde první sníh, za Tanvaldem se začínají štosovat kamiony jako první. Ostré stoupání a řada vraceček dělají z toho úseku jednu z nejhůře sjízdných silnic v Česku.

Nejde začít jinak než se zeptat na toho ohromného pavouka na přístrojové desce. To je pro štěstí?

Ne, to kolegové vědí, že mám arachnofobii, tak mi prostě dali pavouka.

Určitě to mysleli v dobrém: třeba vám vedle pavouka nepřijdou ty noční šichty tak hrozné?

Tak to bych zrovna neřekla (smích).

V kolik vlastně vstáváte?

Je to jinak: já jsem ve službě neustále a čekám, kdy zavolá dispečer. Základem je prevence, to znamená solit před tím, než začne námraza nebo sněžení. Projedu celý úsek a pak se musím rozhodnout, jak dál. Většinou nejnáročnější je část od Příchovic k hranicím, takže se často otáčím a snažím se zajistit tento kopec. Podle situace mohu vyžádat příslužbu, abychom společně zvládli i ostatní úseky.

Můžete popsat, jak vypadá taková zimní služba?

Úkolem je zajistit sjízdnost, většinou solením, někdy pluhováním. Záleží na domluvě s dispečerem. Funguje to tak, že zavolá dispečer, abych se připravila na výjezd. Někdy ale volám i já na krajský dispečink, že je potřeba vyjet, pro dispečery jsme takové prodloužené oči. Sice mají kamery, ale komentář přímo z terénu je pro ně také cenný.

Říkáte, že jste tuhle práci vzala pod podmínkou, že nebudete mít úlevy. Co jste měla na mysli?

Například že si budu muset zajistit údržbu vozu sama. Mám ráda čistotu, a to platí jak pro silnici, kterou chci zajistit co nejčistší, tak pro samotné auto. Pravidelně se musí umývat od soli a také pořádně promazat. To vše zajišťuju sama, občas se mi chlapi smějí, že mám od vazelíny černé nejen ruce, někdy skončí ve vlasech. A protože mám doklady i na nakladač, dokážu si také naložit sůl, nemusím nikoho otravovat.

Co dělají silničáři, aby nezaspali?

My nezaspíme nikdy, my někdy ani neusínáme (smích)! Služba probíhá tak, že 24 hodin denně jsem na telefonu a čekám na pokyn dispečera. Ale jestli se ptáte na přípravy, tak ze zákona jsme povinni od poloviny října mít jedno vozidlo v pohotovosti, plná zimní sezona pro nás začíná v listopadu. To už musí být připravená auta, posypový materiál i rozpisy služeb. Do konce března musíme vyrazit kdykoli, i kdyby to bylo ve dvě ráno.

Jak se vám v takovou chvíli vstává? A kolik času vám dispečer dá?

Jde to. Podle předpovědi už zhruba víme, co nás čeká. Máme povinnost vyrazit do půl hodiny do zavolání, což je ideální čas: dlouho dopředu se to nedá plánovat, protože sněžit může začít někde jinde, naopak kratší doba nemá smysl, protože sůl potřebuje nějaký čas, aby začala působit.

A když se to nestihne? Uvázne první kamion, pak druhý a je hotovo?

Stihnout se to musí, prevence nebývá problém. Nejhorší je odhad řidičů. Když je kamion prázdný a nemá zatíženou poháněnou nápravu, má to řidič těžké. Navíc se u nás kvůli zatáčkám nemůže pořádně rozjet. I když to posypete, chvíli trvá, než začne sůl působit. A když sněží, můžete takhle jezdit pořád dokola. I proto se někdy musí silnice pro kamiony uzavřít, protože je nesmysl tam vjíždět. Lepší je pár hodin počkat, než se cesta zprůjezdní.

Ale stejně: každou zimu je někdy někde neposypáno, silnice nesjízdná, kamioňáci zablokují silnici a zlobí se, jak to klouže. Jak se to může na hlavní silnici stát?

Zablokování silnice kamiony je evergreen každé zimy. Kolega jezdil s náklaďákem dlouhé roky, ten v tom má jasno: záleží na naložení auta, jeho technickém stavu, a hlavně odhadu řidiče. Běžně tady v kopcích zažíváme, že po silnici jsou rozházené čtyři soupravy, které nemohou vyjet, přijede mezi ně pátá, prokličkuje a je pryč. Její šofér počítal s tím, že jede přes horský úsek, má správné obutí a ví, co si může dovolit projet, a kdy je naopak lepší auto odstavit a počkat, až projede sypač.

Takže za to může neukázněnost řidičů?

Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale jsou takoví, kteří dobrovolně zastaví a počkají. A pak jsou takoví, kteří to prostě zkusí, a místo aby uznali, že měli špatný odhad, hází vinu na jiné. Kamiony nejsou problém, problém je neukázněnost. Někteří vědí, že mají lehký vůz, tak rovnou nasadí řetězy, a vyjedou. Jiný chytrák se uprostřed zlomí, zatáhne záclonky a jde spát. A že nám překáží celou noc, to je mu jedno.

Mají tady řidiči dost odstavných ploch, kde by při kalamitě mohli bezpečně odstavit kamion?

Od letošní sezony je zprovozněn v rámci kraje výstražný systém, kterým může odpovědná osoba uzavřít cesty, a řidič nákladního vozu ví, že se sem nemůže dočasně vjet. Děláme to v případě, kdy víme, že je vážná situace, přitom silnice musí zůstat průjezdné pro autobusy nebo záchranáře a zásobování.

Takže jakou máte zkušenost s řidiči kamionů?

Naprostá většina jsou machři. Zvláště tady v horách se to ukáže. Dvacet jich projede jak nic. Jenže pak jeden zablokuje cestu, další se snaží všelijak vyhnout a malér je na světě.

A co když se stane, že jsem projel těžko sjízdný úsek, a sypač jsem nepotkal?

To se stát může, protože náš okruh trvá projet při náročných podmínkách i dvě hodiny. A když kamiony zablokují cestu, že je těžké nebo nemožné projet, začínají komplikace. S třínápravovým sypačem se nemůžete jen tak někde otočit. Při hustém sněžení za dvě hodiny napadne několik centimetrů sněhu, takže už nefunguje posypový materiál a auta ujezdí sníh tak, že zledovatí. Sůl přestává být účinná i v teplotách pod -10 °C.

Jaké je pro zajištění sjízdnosti nejhorší počasí?

Nejhorší je to kolem nuly, kdy se kvůli mrznoucímu dešti nebo mlze tvoří ledovka. Částečně roztálý sníh zase způsobuje náledí. To pak není legrace brzdit s více než dvacetitunovým sypačem z kopce. Někdy nejde jet rychleji než třeba dvacetikilometrovou rychlostí.

Uvázla jste někdy?

Naštěstí zatím ne, musím to zaklepat. Náš mercedes je neuvěřitelně pohodlný a má skvělou trakci, šéf také vyjednal perfektní zimní pneumatiky, které na léto přezouváme, aby se neopotřebily. Díky tomu třeba pohon předních kol nebo uzávěrky diferenciálů zapínám jen párkrát, abych se rozjela na ledu za uvázlým kamionem nebo v těžkém sněhu.

Jak dlouhá vlastně trvá zimní směna a kolik během ní najezdíte?

Směna je de facto dlouhá 24 hodin, ale kvůli povinným přestávkám se střídáme s kolegou, abychom si odpočinuli. Ale ve skutečnosti se nezastavíme. A auto také ne, to neustále pendluje, dokážeme najet i kolem 560 kilometrů, takže sůl se někdy doplňuje i čtyřikrát za den.

560 kilometrů na 25kilometrovém úseku? To snad není možné?

Když sněží, nejde to jinak.

Řidiči sypačů často musí slýchat nelichotivá slova. Nemáte výhodu, když jste žena, že vás šoféři šetří?

Jo, to se stává. Uleví si od plic, a když vidí ženskou, jsou překvapení a uberou. Všechno je ovšem o lidech. Šéfovi třeba pravidelně každou zimu někdo spílá, jak je možné, že mu cesta zabrala na sněhu víc času než v létě. To je v horách spíše úsměvné.

A jak probíhá, když někoho nasupeného potkáte? Co říká tomu, když najednou za volantem spatří jemnou něžnou dámu?

Když mi zablokuje cestu, tak rozhodně nejsem jemná ani něžná (smích). Zařvat si umím. Většinou ale v kabině, na ostatní nehulákám. Někdy je mi spíš do breku, když si uvědomíte, že tu práci dělám hlavně pro ně a oni mě svým přístupem brání v průjezdu.

Když šoférujete takový stroj, tak asi nemáte problém s despektem, nebo ano?

Už se také stalo, že jsem zastavila u pána, jestli nepotřebuje pomoc, vypadalo to, že byl rád, že jede kolem sypač, a když na něj vykoukla z okénka ženská, povídá: jéžišmarjá!

Asi ne proto, že by byl pobožný a viděl ve vás spásu všech svatých…

Nepůsobilo to tak (smích). Ale to byla výjimka.

Na klakson taky dojde?

To už musí být, ale někdy to nejde jinak.

A co řidiči osobních vozů, ti už jsou slušnější?

Ti hrají vždycky takovou hru, hlavně ti z velkých měst. Začne sněžit, drží se hezky spořádaně za sypačem. Pak jednoho z nich napadne, že zkusí předjet, a spustí se závody v tom, kdo bude riskovat víc. Nejen že tady na horských úsecích se moc předjíždět nedá, ale často udělají myšku těsně před auto. Vůbec nechápou, že takové auto má kromě nadměrné šířky i značnou hmotnost a nejen na sněhu nebo ledu také dlouhou brzdnou dráhu. A nenapadne je, že třeba zrovna v okamžiku předjetí mohou od radlice dostat pořádnou dávku sněhu a že přede sypačem bývá silnice hůř sjízdná než za ním.

Takže také žádná výhra?

Ale i zde jsou kavalíři. Řada řidičů naopak zastaví a uhne a umožní průjezd. Chápou, že na silnici jsem pro jejich bezpečnost.

Na závěr mě napadá, co si myslíte o rovných příležitostech? Doporučila byste svoji práci jiným ženám?

U takové profese to žena musí dopředu vědět, že ji to bude bavit. Když ji láká řídit, ať si to zkusí. Doba se změnila, i stroje jsou jiné. Už dávno na volant náklaďáku nebo nakladač nepotřebujete fyzickou sílu, takže to rozhodně nejsou výlučně mužská povolání.

Fakta o zimní údržbě v oddělení AVE Harrachov

Používané sypače:

Mercedes-Benz Arocs 3345 AK

Motor: 6válec o objemu 12,8 l

Výkon: 330 kW/ 450 k

Pohon: 6x6

Zajímavost: vůz disponuje bohatou bezpečnostní výbavou, včetně regulace stability.

Mercedes-Benz Unimog U527

Motor: 6válec o objemu

Výkon: 200 kW/272 k

Pohon: 4x4

Zajímavost: portálové nápravy zvyšují průchodnost terénem.

 Max. vzdálenost ujetá za 24h službu: 560 km.

O naší sněhové královně napsali také např. zde:  Kamioňáci nevěří svým očím. Osolí jim to rázná řidička sypače.